3.3.2013 | Machi 17 y.o. | Lay No.13 | machi96@seznam.cz


Kapitola 4 - Rande

25. března 2013 v 19:15 | Machi |  Nina.
Byly za pět minut tři hodiny. Nina zrovna vycházela z šaten, když se koukla na mobil, aby zjistila kolik je hodin. Když viděla ten čas, uvědomila si že ve tři ji bude čekat Štěpán. A taky že už čekal. Jakmile vyšla z budovy, hned na ni zamával.
,,Achjooooo" zabručela si pro sebe a vydala se k němu. ,,Ahoj" pozdravili se nejistě a vydali se cestou ze školy.
,,Tak co budeme dělat?" zeptá se ho po chvíli Nina.
,,No, mohli bychom zajít někam na kafe nebo zákusek, co ty na to?" a mile se na ni usmál.
,,No, tak proč by ne." odvětila mu.
Vešli do malé kavárny na kraji města. Cesta sem jim trvala pouhých 10 minut pěšky. Uvnitř to vypadalo velmi útulně a čišel z tama pocit bezpečí. Posadili se k nejvzdálenějšímu stolu a nastala ta trapná chvilka ticha.
,,Tak co? Máš pozdní příchod?" přerušil ji Štěpán.
,,Ne to ne, Žabáčková je nemocná takže asi po patnácti minutách teprve někdo došel na supl...ty máš?"
,,Jo, Skřivaníková mě zapsala." ,,Jejdy, no tak co už no.."

,,Vybrali jste si?" to k nim přišla obsluha.
,,Já si dám latté a větrník." prohlásila Nina rozhodně a vrátila jí nabídkový lístek.
,,A vy?" hodila poměrně mladá servírka okem po Štěpánovi, který jako modrooký blonďák vypadal opravdu rozkošně. A uvědomila si to i Nina. Jako není škaredý, spíš na opak. pomyslela si. Její touha po Kryštofovi ji naprosto oslepila, takže úplně zapoměla, že by mohl existovat i nějaký jiný kluk.
,,Expresso a větrník, díky." Sice servírce věnoval jen letmý úsměv, ale ta to asi pochopila jinak. Široce se na něj usmála a když jim přinesla jejich objednáku, naklonila se k němu a popřálu mu dobrou chuť.
,,Ehm, slečno? On je tady se mnou." připoměla jí Nina. Ta se na ni jen opovrživě podívala a šla pryč. ,,Tak chápeš to?" zasmála se Nina. ,,Takhle ti tady nadbíhat, když vidí, že ty už holku máš. Že jí to není trapné." pronesla to schválně tak, aby to slyšela i servírka. Štěpán se k ní naklonil a s hlasitostí samozdřejmě vyšší nez bylo třeba pronesl ,,Lásko, když ty jsi tak neodolatelná." a vášnivě jí políbil na rty. Divadlo to bylo dobré, servírka na ně koukala se zatrpklým výrazem staré báby.
Stalo se něco zvláštního. Nina cítila takové divné třepotání v břiše.
Když se od sebe odtáhli, vypadala zaraženě. Nejdříve to brala jako srandu, ale teď to asi cítila jinak. Proč bych s ním nemohla chodit? Koneckonců je pěknej a zjevně o mě má zájem. A Kryštof? Třeba bude žárlit a uvědomí si co ke mě cítí...
Zatímco popíjeli kafe a pojídali větrníky, tak se výborně bavili, smáli se a očividně si rozuměli.
Když dojedli a dopili, přišla servírka, zda prý ještě něco nepotřebují. Štěpán nasadil vážnou tvář a pronesl ,,Snad už jen dva balíčky prezervativů." po těch slovech si je servírka nenávistně přeměřila pohledem a s kyselým úšklem odpověděla, že tady prezervativy obravdu neprodávají. ,,Och, to je škoda, viď zlato." mrkl na Ninu ,,Tak tedy zaplatím, díky."
Vyšli z kavárny a smáli se. ,,Viděl jsi jak se tvářila?" Nina vyprskla smíchy. Popravdě, takhle se už dlouho nepobavila.
Ale Štěpán se už nesmál, místo toho zastavil a podíval se jí do očí. ,,Myslela jsi to vážně, když jsi říkala že už holku mám?" jeho oči byly jako oči malého štěňátka, tak krásné a roztomilé. Chvíli tam jen tak stáli a hleděli si do očí.
Přistoupila k němu, mírně si stoupla na špičky a políbila ho.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 coaproc coaproc | 25. března 2013 v 19:32 | Reagovat

OoOo parádní ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama