3.3.2013 | Machi 17 y.o. | Lay No.13 | machi96@seznam.cz


Březen 2014

Těm, kterých se to týká.

30. března 2014 v 0:51 | Machi |  Dear Diary
Můj blog je veřejný a články na něm si může přečíst kdokoliv. Přesto nebo právě proto se chystám napsat článek několika lidem, kteří na něj buď někdy narazí, anebo si ho nepřečtou nikdy.


Za svůj prozatím ne až tak dlouhý život jsem potkala tisíce lidí, seznámila se se stovkami, vyrůstala s desítkami a otevřela se jedincům.

V současné době se v mém okolí pohybuje spousta známých, několik kamarádů a opravdu jen pár těch nejlepších, kterým důvěřuju.



Cestování časem - vzpomínkový expres.

28. března 2014 v 21:27 | Machi |  Téma týdne
Tak si říkám, jak by svět vypadal, kdyby existoval stroj času. Nejednou jsem si přála, abych měla možnost zmáčnout nějaké tlačítko a vše prožít znova - udělat jiná, lepší rozhodnutí; zopakovat si ty skvělé zážitky; znovu zažít to, co už je dávno pryč.

Ale byl by to pak ještě život?
Mít neustálou možnost měnit minulost a s ní i přítomnost a budoucnost?
Žít si "perfektní život", kdy by šlo všechno opravit - činy, slova, chyby..
Upřímně, asi bych v takovém světě žít nechtěla. Všichni děláme chyby, které nejde vzít zpět. Jsme lidi a svět není místo pro perfektní život.
Navíc, vážil by si pak někdo těch krásných chvilek - když by si je mohl kdykoliv vrátit zpět?
Ne, jsem ráda že "stroj času" (zatím) nikdo nevynalezl. Ačkoliv bych spoustu rozhodnutí udělala jinak, možná i líp - v konečném důsledku by to nestálo za to.


Jediný způsob "cestování časem" který za to stojí, jsou podle mě vzpomínky. Vždyť to, že se dokážeme v mysli vracet k okamžikům které nás dělají šťasnými, je samo o sobě úžasné.

Každý má tam někde uvnitř místečko, kde se mu shromažďují ty nejlepší a nejkrásnější okamžiky života. A pro mě nejlepší způsob takového cestování zpět do vzpomínek je prostřednictvím věcí, které mi dokáží navodit zpět pocit té chvíle. Myslím tím písničky, fotky, místa a lidi, kteří vám svým působením připomenou tu atmošku.
Například mám voňavku, kterou když se našplíchám tak cítím prázdniny 2013. Vybavím si ty lidi, zážitky, opékačky, bazén a slunce.
Nebo když slyším tuhle písničku, vzpomenu si na lyžák 2014, jak tam bylo úžasně - cítím tu atmosféru hor.


Je toho tuna, protože vše se na sebe váže.
Jestli jsi na nějakém místě prožil něco skvělého, věř že se tam síla toho okamžiku na všem zachytila. A je stále tam, proto když se tam vrátíš, ucítíš to. :)

No. 13

27. března 2014 v 18:46 | Machi |  Layout
Ahoj, nějak se mi nechce psát, ovšem po nějaké době jsem změnila barvu :)


Change your life!

23. března 2014 v 23:11 | Machi |  Moje témata
Ahoj lidi! Poslední dobou jsem nějak neměla náladu tady něco rozebírat, obzvlášť svoje nálady a tak.
Ovšem lyžák byl opravdu skvělý! Nebýt jedné věci teda. No ale tak aspoň už vím jaká doopravdy je a nemusí mi být líto, že mám falešnou kámošku :)
To je fuk, lyžák jsme si s holkama užily i tak :)
Celkem v klidu sníh, hodně chlastu, krásné počasíčko, fajn lidi ... :)

Dále - škola .. no co vám budu povídat, je to bída. :D Zrovna dodělávám nějaké písemnosti do čejáku -_- no děs, na zítřek navíc ještě mluvní cvičení achjo.
Ale tak nějak mě teď chytla angličtina takže aspoň tak :)
Ještě bych měla dokončit návrhy do tisku a nakreslit úkol do výtvarné přípravy.
No a to se radši nezmiňuju o figurální kresbě - mé vysoké absenci v ní a milionu chybějících domácích úkolů. Mám do pátku co dělat :/

Ještě se zmíním o třech super dnech se zlatííííčkem - mojí nejlepší kamarádkou (ne fakt nemám kluka :D -_- )
Parádně jsme si teď užily dvoudenní výlet a taky sobotní večer, kdy jsem si myslela že už se nic zajímavého nestane. Nakonec to byl vklidu večer u vínka :)

______________________________________________

Tak že bych se už konečně dostala k tématu článku?
Ale jen tak ve zkratce..
Víte, život nikdy nebude jednoduchý. Ano jsou dny, které jsou naprosto skvělé, ale úpřímně - pozbytek času se vždy najde něco, co naštve, zklame nebo zamrzí.
Je to těžké, sama se to učím - ale je třeba to hodit za hlavu a sousředit se na to dobré.
A musím říct, že ačkoliv se snažím, někdy to bez pomoci jedné skvělé osoby fakt nejde.. Nebo spíš dvou.


Všem moc přeju aby se naučili vážit si v životě toho dobrého a naopak ty špatné věci vypouštět. Uvědomovat si kolik radosti vlastně mají..
Nikdy nic nebude perfektní, ovšem je jen na vás jak se na to budete dívat.
Neříkejte si, že vás zradil přítel - říkejte si, že jste konečně přišli na to, kdo si vás nezaslouží...

Držím palce - change your life! Dívejte se na věci pozitivně, buďte vděční za to co máte a za lidi které znáte.
A nejvíc za ty, kteří vám pomůžou opět otevřít oči, když nic pozitivnního nevidíte! :)

Barvení vlasů - moje závislost?

7. března 2014 v 11:35 | Machi |  Dear Diary
Přemýšlím, kdy jsem se poprvé barvila.
Hmmmmmmmmmm, já na té palici vlastně měla už skoro všechno.. Taky proto tak ty vlasy i vypadají :D

První melír jsem měla asi tak v 10 letech.
Hmmmm, cca 6 let vytrrvalého ničení těm ubohým vlasům fakt moc nepomohly.
Hledám nějakou fotku, kterou bych sem dala, ale zjišťuji že (překvapivě -_-) žádná normální neexistuje :D
No každopádně od té doby to byl co tři měsíce nějaký nový barevný melír. Ať už červený, fialový, zrzavý nebo černý.

No pořád žádná rozumná fotka. Haha, našla jsem hnusné fotky z roku 2007, tehdy už s melírem.
A teď vážně - takhle jsem přece nevypadala?!! :O

A teď pozor! seštá třída, rok 2008/09

Je mi z toho do pláče :D
Sedmá třída, rok 2009/10
To už jsem měla oranžový melír -_-

Nějakou dobu jsem měla i svoje hnědé vlasy.. Kecám, byl tam i blonďatý melír -_- :D

No, osmá třída rok 2010/11

Prosím o odpuštění, ale bylo mi 14 -_-

Taaaaak a teď konečně něco trošku víc současnějšího, slavná devítka.
Ten rok jsem započala hodně světlýma vlasama, převážě od sluníčka a pak někdy v březnu jsem se obarvila.
Černá. Měla to být tmavě hnědá, bo hnědá předtím mi nějak moc nechytla.
Mezitím jsem ještě zkoušela červenou pěnu.
Ta černá nakonec po delšíííííím čase vybledla na hnědou :)

Až na konci srpna roku 2012 jsem šla z té černé/tmavě hnědé na červeno. To mi vydželo půlku prváku a pak hnědá. Pak jsem chvíli nechala ty vlasy na pokoji a v září ostříhaná zrzavá.
No a asi před měsícem a půl jsem šla opět do červené.


Prozatím jsem teda vzkoušela černou, hnědou, zrzavou, červenou a vlastně i nějakou světlou/plavou blond jestli se to tak dá nazvat.

Co myslíte vy? Jaká barva byla nejlepší?
Jaké barvy jste vyzkoušely vy holky?
+ žehlíte vlasy, nebo necháváte přirozené kudrliny?


No streeeeeeess

6. března 2014 v 19:39 | Machi |  Dear Diary
Zdravíííííííím všechny kdo sem zavítali :)
Musím říct, že je to asi 15 minut, co se mi konečně vyčistila hlava a vše dostalo svůj obvyklý tvar :) (nejsem opilá! :D) myslím tím, že už je vše zase jak má být, jako dřív, jako vždy :))
Musím ale podotknout, že i těch pár dní bylo hrozných, fakt že jo :P

No, jinak teda poslouchám fakt super "pecky" jako je "Helena Vondráčková-Dlouhá noc" a "Michal David-Byla to láska" ale seru vám na to, zavzpomínala jsem si na staré časy, které mi ty písničky připoměly :D :))


Zítra se mi asi nechce do školy, ale i chce no já nevím :D :D
V sobotu snad něco podnikneme s drahoušem, pevně v to doufám a V NEDĚLI ODJEZD NA HORY!! jupííííí, fakt se těším ^_^
Hodláme si to tam s Plevou a Hančou pořádně užíííít :) z druháku jedeme jen my, jinak jen prvááááčci takže pohoda JAK PRASE :) prostě chlast, prkno, sníh a pohodičkaaaaa :))))))

Tak, ještě aby byl sníh :D ale tak jede se na praděd(u), takže tam bude :)


No, co ještě dodat?
Nevím nic moc novinky - asi :O třeba si pak ještě na něco vzpomenu. Jinak někdo něco zajímavýho? :) Ráda si přečtu nějaký vaše zážitky nebo novinky a tak :))
Zatíííím drahoušciii :) :D

Rychlé shrnutí

5. března 2014 v 21:35 | Machi |  Dear Diary
Čauky, nějak nestíhám ani psát články :D
V pátek jsem byla s kamaráááááádkou na DESmodech :) ♥ Miluju je, nejlepší skupina. Božííííííííí jsou prostě, ten Kuliho hlas je neuvěřitelný :))

No dááál, pondělí - klasicky jsme zdrhli Krtečkovi (učitel na tisk) asi o 2 hodiny dřív :D co tam budem sedět do půl páté, jebat :D
Haha, s holkama jsme namočily tampon a pak jsme ho daly nějaké paní v šalině pod sedadlo a straaaaašně nenááápadně jsem se jí zeptala, jestli jí to jako není blbé, ona prej nevím o čem to mluvíte a pak šla pryč :D
druhá nám na to řekla, že jsou to ubohé vtípky :D :D

V úterý klasické návštěva Vyhlídky (sound&bar) a předtím vodní dýmka v čajovně, totální pohodička. :))

Dneska, středa :D tyvole, objednaly jsme si pizzu. No, jako vždy 2+1 zdarma.
Byly jsme na to 4. No fuj jsem tak přežraná až to není možné :D

Zítra fakt nevím co bude, prostě každodenní relax u filmu po škole je jasný.

A páteček. No snad to bude tak jak to má být :)


Nějaké novinky?? :))

Nechci čekat na život.

2. března 2014 v 16:27 | Machi |  Dear Diary
Čekám. Počkám si, až to přejde. Vím že bude líp, věřím tomu.
Zároveň však na nic čekat nechci. Nechci promarnit ani trochu času, který už nevrátím.
Jsem na pochybách. Co má člověk teda dělat, když mu něco brání v tom být šťastný?
Mám se vysrat na okolnosti a dělat to, co mě dělá šťastnou i když vím, že to bude všechno pak ještě horší? Nejen pro mě, ale budou na tom hůř i jiní lidé? Vím že jedna má část by se na to chtěla z vysoka vysrat, ale má druhá část - ta emotivní - neví jestli by to zvládla, dál se dívat jak se vše ještě víc rozpadá.


Anebo mám čekat? Čekat na chvíli, kdy budu moct odejít z téhle parodie na rodinu a začít se svobodně rozhodovat bez nějakých pitomých, bolestných narážek a nadávek.
S ohledem na druhé, ale s tím, že já budu nešťastná..?

..Jsem zvyklá rozhodovat si o sobě sama. Vím co můžu a nemůžu, kdy se mám vrátit a kam jít.
Je jen na mě s kým a kdy kam pujdu. Co budu celý den dělat, kdy pujdu do školy a kdy je nějaká vyjímka.
Vím co je pro mě dobré a co špatné.

Tak si prosím ty dva pitomé dny kdy jsem doma, nehrajte na rodiče.
Né prosím už né. Už delší dobu se skoro ve všech ohledech starám sama o sobe. Tak co teď tady zkoušíte? Teď, když už je hodně pozdě. Rodiče jsem potřebovala dřív. A hlavně chápavé a tolerantní rodiče - kterými jste byli málokdy.

Vlastně ani nejsme opravdová rodina. Takhle se v ní k sobě totiž lidi nechovají. Ne takhle tati.
Jsme jen parodie na rodinu. Je mi to líto mami.

Nezbývá už moc času, kdy budu muset hrát svou roli nejstarší dcery v domácnosti. Už delší dobu se mi hnusí tu roli hrát. Hrát ji podle vašich pravidel.
Přišel čas myslet na budoucnost. Na čas který brzy přijde. Jestli tu už nechci bejt, musím mít plán. Hodně dobrý plán. Takový, který nezklame. Plán který vydrží dýl než měsíc, po kterém bych se musela s hanbou vrátit zpět.
Né, já se totiž vracet nehodlám. Musím na tom tvrdě makat, abych až nastane ta chvíle - mohla svobodně odejít za svým.
Být sama sebou. Né tím, koho chcete vy. Chceš ty.